3. Rogánek, Bzukoušek a letní prázdniny
Všechno z toho, co píšu, je pravda. Nenadávejte mi prosím, že jenom urážím a pomlouvám, jsou to mé zkušenosti a názory...
Z Epony jsem odešla v Prosinci před vánočními prázdninami. Mámě se v zimě moc hledat nový jezdecký klub pro mě nechtělo, tak řekla, ať počkám do jara. Jenže zima trvala dlouho a hezky se udělalo až v Dubnu. Tehdy jsme poprvé zamířily do Písnice, ale do areálu bývalého Tempa, které tenkrát nedávno ukončilo svou činnost.
Deprimována z Epony, nevěděla jsem, co si mám myslet. Statek sice nebyl v nejlepším stavu, ale u úvaziště stál nasedlaný poník, šimlík a vedle něj hodná trenérka. V životě jsem předtím tak hodnou trenérku neměla. Lekci jsem si užila tak, jako nikdy jindy, poník Bzuk byl úžasný, miloval trenérku a ona jeho, poslouchal jí na slovo.
Zajela jsem si na Bzukovi několik lekcí a dokonce jsem se na něm začala učit cválat. Dozvěděla jsem se, že Bzuk a jeho brácha Ťuk byli kdysi oddíláci v Tempu a když zkrachovalo, koníci se rozprodávali. Moje trenérka se svojí kamarádkou tam jezdily a nechtěly, aby Bzuk šel někam pryč, tak se na něj složily a koupily ho.
Moc bych se na Bzukovi chtěla naučit skákat, ale trenérka ještě studuje a nemá moc čas:/ Ještě před létem jsem se dozvěděla, že se otevírá nový jezdecký areál poblíž chalupy. Mají tam hodného hucula Rogera a ČT Danyho. Od léta jsem chodila tam začala chodit skoro každý den a tam jsem se toho strašně moc naučila hlavně okolo správného sedu.